1. Úvodem
1. - Fyzikální jevy, fyzikální zákony a pod. je zdánlivě možné odvodit pouze dvěma způsoby: - Jednak představou, že v prostoru Vesmíru se nalézá "aktivní hmotná tělesa v pasivním prostředí (na př: vakuum)". Toto pojetí prostředí je převzato ze středověké představy o existenci a funkci fyziky jako takové. Je to jednoduchý způsob posuzování a počítání silových vazeb i hmotností na Zemi i ve Vesmíru. Druhá jediná možnost posuzování fyzikálních jevů představou "pasivní hmoty v aktivním prostředí". Nic jiného ve vesmíru není. A kombinace "aktivní tělesa v aktivním prostředí, či pasivní tělesa v pasivním prostředí", nedávají smysl. jednak by zajišťovaly naprostý nepořádek mezi "fyzikálními jevy", nebo nemožnost existence jakýchkoli fyzikálních jevů. Ale přesto pouze jediná z těchto dvou představ může být skutečností. Dlouho se rozdíl nepozná. Zjednodušeně - jednu představu lze zjednodušeně považovat početně za přímku, druhá představa ve svém početním systému představuje řešení hyperbolické. Rozdíly jsou velmi nepatrné že až do vzdáleností "mezi jednotlivými nukleony" téměř nepoznatelné. Až teprve při počtech mezi tak nepatrnými vzdálenostmi se rozdíl odlišuje natolik, že pouze jednu z těchto představ lze považovat za skutečnou fyzikální zákonitost, a druhou představu, - jako nesmysl. Pro pořádek ale začněme od "Adama".
1.1. První etapa – (fyzika starověká). Již od počátku existence Vesmíru, fyzika a její zákony existují. Ovšem zákonitosti, byly veskrze součástí víry všech vznikajících náboženství. Často každý přírodní jev měl i svého boha. Přírodní, tedy i fyzikální zákonitosti, byly součástí víry všech náboženství. - Na příklad, Slunce bylo v Egyptě považováno za boha Ra, který denně ve svém zlatém voze konal svou pouť oblohou od východu k západu. Podle jiných učení byla Země placatá (Zeměplocha), nesli ji čtyři sloni, stojící na krunýři obrovské želvy. - Pouze učení budhismu vykazuje pozorovatelné výjimky. (Tvůrce buddhismu, princ SSiddhártha Gantanama, (řečený Buddha), mnohé přírodní zákonitosti ve svém učení již vyčleňuje. Zabývá se samostatně otázkami podstaty přírodních věd, jako je čas, Vesmír, nekonečno věčnost, atd. Bez vazby na jakékoli nadpřirozené jevy či bytosti. A dá se říci, že mnohé byť pouze filozofické názory, vystihují podstatu zkoumaného veškerenstva. Proto také velké množství katolických hodnostářů dodnes považuje „buddhismus“ za učení ateistické. Ukončením této etapy můžeme považovat zjištění kulatosti Země (odtud Zeměkoule) řeckými badateli, kteří dokonce díky studním v Egyptě provedli měření, a ze zjištěných údajů provedli první výpočty její velikosti.
1.2. Druhá etapa - (fyzika středověká), zabývající se již přírodními zákonitostmi samostatně, se začala rýsovat již ve starověku. Vznikaly vztahy oproštěné od jakékoliv náboženské ideologie. Byla vypočítána velikost Zeměkoule, vznikaly první mapy, první výpočty vztahující se k přírodním zákonitostem. Byla stanovena ptolemaiovská geocentrická soustava Vesmíru (středem Vesmíru byla Zeměkoule okolo ní obíhjíi Slunce, Měsíc, a po spirálách také všechny vnější planety soustavy). Tímto prosluli především myslitelé antického Řecka, později antického Říma. A pak středověcí myslitelé – jako astrologové, alchymisté. Ovšem i tak nadále bděla nad tímto církev. (I když množství bohů v Evropě se snížilo na pouhého Boha jediného). Byli upáleni propagátoři pro církev nevhodných názorů. Na příklad Giordano Bruno. Další museli své názory odvolat, či korigovat, (Na příklad Galileo Galilei - traduje se, že při opuštění soudu prohlásil: „A přeci se točí“.). potíže měl Kepler, i Koperník (ten nesměl svou práci o heliocentrické soustavě za svého života vydat jako objev. I když jeho výpočty byly dostačující.) Fyzika středověká se již začíná vymezovat oproti jiným hypotézám. Platí zde pravidlo pro všechny subsystémy. Hmota je údajně obdařena všemi možnými silami (jako je síla gravitační, magnetická /či energie, - jak chcete /. bez jakéhokoli důkazu!!) Naopak prostor obklopující hmotu by mělo být "VAKUUM", - (bez jakéhokoli důkazu !!!, či jeho logického vysvětlení). Tato okolnost znemožňuje odhalit všechny problémy fyziky, které se ve skutečné fyzice vyskytují. A tak tato představa neumožňuje vysvětlení všech fyzikálních skutečností. To poznal i Einstein, který chápal fyziku jako logický systém. Nedokázal systém sestavit. Způsob „vědeckosti“ středověké fyziky se praktikuje dodnes. - U nás fyzika je založená na principech fyziky středověké, vyučuje se na školách všech stupňů. (Středověká představa podstaty hmoty je založená bez jakéhokoli důkazu, na částečkách hmoty, které jsou "obdařeny" různými silami, energií, (na př. gravitace, magnetizmus). A tyto částečky hmoty se nalézají ve vakuu. Takovýto způsob vnímání světa je pro Fyziku novověkou nepřijatelný. Středověkými domněnkami nelze vysvětlit řadu fyzikálních jevů pro současnou fyziku nepochopitelné, které jsou podle Fyziky novověké normálními fyzikálními zákony. A s tím nelze fyziku sestavit jako "systém".
1.3. Třetí etapa - její počátky je možno zařadit do období objevu Koperníkovy "Heliocentrické Sluneční soustavy". Slunce ale již není považováno za střed Vesmíru, ale za hvězdu na okraji naší galaxie. V dnešní době je fyzika kopií fyziky středověké, pouze okolnosti rozdílů mezi fyzikou středověkou a skutečnou současnou fyzikou, jsou vysvětlovány "výjimkami", nebo jsou při této příležitosti fyzice stanovovány "zákony" nové, vysvětlující nesoulad mezi zákony fyziky skutečné a "zákony" fyziky "člověkem fyzice přidělené".
- (Fyzika novověká) vychází z podstaty Reciproční fyziky. Její zásadní rozdíl od fyziky středověké je její základní podstata. Základem je reciproční vnímání podstaty FYZIKY, (jak níže uvidíme) . Hmota - je zcela pasivní těleso(!!), - které nemůže obsahovat žádné "dodatečné síly" které by komplikovaly silové, (či energetické) prostředí v okolí tělesa (zásada systémového inženýrství). Oproti středověké fyzice není v okolí hmotných těles žádné vakuum. Fyzika novověká vylučuje, že by "Vakuum" neboli "naprosté nic", mohlo být zdrojem tak obrovských sil, jako je "gravitace", mohlo být nositelem vlnění všech délek ("světla" a pod., - více kapitola 2.) Ale každé "hmotné těleso" je obklopeno prostorem vyplněným "Energií" (zdroj veškeré síly a pohybu) pro člověka nepředstavitelného tlaku. Viz níže). Výhody reciprocity ke středověkému pojetí světa je odstranění problémů, se kterými se nedokáže vyrovnat "Fyzika středověká", a od ní odvozená fyzika současná. Lze s ní vysvětlit všechny skutečnosti, se kterými si fyzika založená na zásadách středověké fyziky nedokáže poradit. Ve Fyzice Novověké lze fyziku sestavit jako logický přírodní systém, kde vše je vzájemně kompatibilní.
1.3.1. Vývoj systému "Fyziky novověké" byl zajímavý. Isaac Newton, tvůrce gravitačního zákona, nevysvětlil podstatu gravitace. Na dotaz svých žáků, a jiných badatelů, zda gravitací jsou předměty k sobě tlačeny, či přitahovány odpověděl: - „Domněnek nevymýšlím“. Tady je nutno ocenit vědecký názor autora. Ostatní fyzikové již takto nekompromisní nebyli. A tak se stalo, že gravitace byla „bez jakéhokoli důkazu (!!) „prohlášena“ „vzájemnou přitažlivostí těles“. Nutno podotknout, že vzorec jevu gravitace bylo dílo jeho žáků. - "Čím vice objevů, tím více otazníků", - častý povzdech fyziků, kteří nebyli schopni zjištěné skutečnosti dostat do souladu se současnými představami o povaze fyzikálních skutečností. Tady je nutno připomenout, že jejich představa o fyzikálních zákonech není dílem přírody, ale lidí. A tady se naskýtá příležitost na zjištění skutečného stavu systému fyziky. Nebylo dosud prokázáno vzájemné přitahování těles, nebylo prokázáno, že by hmotná tělesa obsahovala nějaké síly či energii. No a tak se dostáváme dál k Einsteinovi, a konečně k principům Fyziky novověké.
1.3.2 No a jaký je v tomto případě Einsteinův přínos?
- Einstein jako první pochopil, že výklad fyziky (1.2.) je naprosto nedostačující . Dospěl k názoru, že Fyzika musí být jednotný logický systém, kde vše se vším souvisí, Neboli, subsystémy musí být vzájemně kompatibilní. Stejně tak musí být kompatibilní se svým nadsystémem. Nepochopil, proč mnohé subsystémy nejsou ve vzájemné shodě, a proč nemohou vytvořit celistvý jednotný systém. Jak třeba mohou souviset, a měly by být, vzájemně kompatibilní subsystémy. "Světlo a hmota"?? "Gravitace a magnetizmus"?? A jak by takový zmatek mohl být vtělen do jednotného systému fyziky?? Základní podstatu fyziky, jako jednotného systému, neodhalil. Vycházel totiž ze středověké představy fyzikální podstaty, která znemožňuje takový systém sestavit. Koncem osmdesátých let byla potvrzena Einsteinova domněnka, že na základě současných středověkých představ, (1.2.) které jsou dodnes považovány za stěžejní pravidla podstaty fyziky. Jednotlivé subsystémy jsou evidentně nekompatibilní mezi sebou, nejsou kompatibilní ani s nadřazeným systémem fyziky (který tím pádem není možno sestavit). Jaký je princip jevu gravitace? Vzájemná přitažlivost těles při tomto jevu nebyla nikdy prokázána. Sám Newton se odmítl se k tomu vyjádřit, a jev gravitace za vzájemné přitahování se těles potvrdit. A dále!! To v čem se pohybuje "současná fyzika" nejsou skutečné fyzikální přírodní zákony, ale směsice lidských představ o fungování veškerenstva na úrovni fyziky středověké. Nelze proto ani brát v úvahu tak zvané její "důkazy".
1.3.3. Je zřejmé, že se naskytl obrovský prostor na objev skutečného systému fyziky. Neví se co je gravitace, nelze sestavit funkční systém fyzikálních zákonů. Pak ale něco musí být špatně. Čím víc objevů, tím víc otazníků.. - Tak zní povzdech fyziků, zkoumajících fyzikální zákony fyziky. které nelze bez problémů zařadit mezi "fyzikální zákony". Jak je možné, že tam "nepasují"? A tady vzniká dojem, že "stanovené fyzikální zákony" jsou uměle vytvořené člověkem, ale se skutečnými přírodními zákony nemají nic společného. Pak ale skutečné fyzikální zákony neznáme, příroda naši představivost ignoruje. Nedaří se zjistit, který princip gravitace je pravý. Tělesa jsou k sobě tlačena, nebo přitahována? Tady nepomůžou běžné matematické postupy. Je proto použit "systém reciproční", Je v matematice používán v metodice postupů počtu pravděpodobnosti při obtížnějších příkladech (jaká je pravděpodobnost, že liška bude zastřelena, respektive - liška nebude zastřelena. Oba případy se počítají jinak, mají však stejný výsledek). A tak nebylo zjišťováno, zda platí přitažlivost, nebo vznik jevu tlakem energie zvenčí. Logicky tedy platí, že pokud bude jedna z možností vyloučena, pak platí možnost druhá. Postupem metod systémového inženýrství byla vyloučena možnost vzájemného přitahování hmotných těles. Pak logicky (logika je jedním ze základních vědeckých postupů "Fyziky novověké") dospějeme k závěru. že jev gravitace nemůže vzniknout vzájemným přitahováním těles. "Jev gravitace je projev přitlačování těles k sobě silou Energie". Kromě toho byly objeveny skutečné fyzikální zákony, které zjednodušují všechny fyzikální postupy. Je v souladu se všemi objevy ve fyzice, není potřeba za nimi klást otazníky.
Až teprve odhalením reciprocity smyslu fyzikálních zákonů, byl zjištěn stav, umožňující sestavení jednotného fyzikálního zákona - "Reciproční fyziky", zde uváděný jako „Fyzika novověká“. Zjištění bylo dokončeno koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let minulého století v Brně, kdy byla dokončena systémová analýza a syntéza fyziky, která umožnila vznik systému fyziky umožňující vzájemnou kompatibilitu. Byla použita i matematika reciproční, která velmi obtížné problémy řeší recipročně. I když naše Akademie věd toto jako objev neuznává, použité metody systémového inženýrství či reciproční matematiky se jim jeví jako nedostatečně vědecké (???). Což je pochopitelné, oproti názorům našich fyziků. Celá naše fyzika vychází z představ Fyziky středověké. A tak tyto dvě fyziky jsou nesouměřitelné. Přesto byla v roce 1997 v Brně vydána brožura pod názvem "Základy reciproční fyziky". Tato brožura se nachází ve všech větších knihovnách u nás, a ve všech větších a důležitějších knihovnách po celém světě. Bylo by proto velmi obtížné odmítnout toto jasné prvenství světového objevu v naší republice.
1.3.4. Další pokračování nastalo v roce 2016, - tým amerických vědců v Louisianě na zařízení LIGO detekoval gravitační vlny přicházející z prostoru kosmu. Zároveň detekoval tytéž gravitační vlny přicházející od Země. Časový rozdíl ukázal, že gravitační vlny přicházejí z Vesmíru dříve, než gravitační vlny od Země. Zákon logiky (zákon přírodní, který nevytvořil člověk a platí po celém Vesmíru) jednoznačně ukazuje, že gravitace není jev pocházející ze Země. Ale z Vesmíru. Svou prací tak potvrdili gravitaci jako jev, vznikající vzájemným přitlačováním těles k sobě - tlakem zvenčí (!!!). A ne jakousi vzájemnou přitažlivostí těles, jak se do této doby pracovníci ve fyzice bez jediného důkazu(!!) domnívali. Za toto (potvrzení správnosti Reciproční fyziky) byla týmu amerických vědců v roce 2017 udělena „Nobelova cena za fyziku“). A tak domněnka vzájemného přitahování těles při jevu gravitace se stává nesmyslem. Nicméně představa středověké fyziky stále v naší platí, naše fyzika se jí řídí. A tak byla správnost "Reciproční fyziky", vytvořené a spočítané v Brně již koncem osmdesátých let, vědecky potvrzena pracovníky americké vědy. Jako další z důkazů.
Poznámka 1: Je "roztomilé a úsměvné", snaha týmu amerických vědců svůj objev přizpůsobit pojmům středověké fyziky. Vznik gravitačních vln vysvětlovali srážkou dvou černých děr by ale vznikla opět černá díra, která by nepropouštěla ven žádné informace. Podle středověkých představ. to i chápe Středověká fyzika. Navíc - je nepředstavitelné v Reciproční fyzice, aby jedna a táž síla, (či Energie) zároveň přitahovala i odpuzovala okolní "hmotná tělesa". Jak níže uvidíme, je to v rozporu se skutečnými, objektivními fyzikálními zákony. Při "uznání platnosti takovýchto pravidel" by nebylo možno sestavit objektivní, funkční fyzikální systém.
Poznámka 2: Pro představu: - "Vakuum" Středověké fyziky obsahuje prostor, rychlost, čas,... - kdežto "vakuum" v Novověké fyzice je naprosté "nic". Vakuum zde nemá prostor, objem, rychlost ani žádný čas. Prostě je to "absolutní nic". Přijetím středověké představy "vakua" do "Fyziky novověké", by zcela znemožnilo považovat fyziku jako jednoduchý, funkční, celistvý a logický systém. Zvláště, kdy by se tato představa rozšířila i na ostatní subsystémy fyziky. Byla by to pouhá směs domněnek jako dnes, postrádající logický smysl - na příklad: - Představa, jak se "Vakuum" vlní tak, aby vznikly vlny, gravitaci vytvářející. Pravda. "Energie", přicházející z kosmu se vlní (viz obr. 2), ale ne tak, jaksi to představují autoři této představy, Einsteinem počínaje.
Poznámka 3: Není zde nutno ani přihlížet k fyzice jako takové. Zde je nutno vysvětlit srozumitelněji pojem "Systém". Je pro pozorovatele "úsměvné", když řečník se v projevu ohání systémem (systematikou, systemizací, ...). A pak navrhne řešení, které celou logickou a funkční systemizaci bourá. Pro národohospodářství toto úsměvné není. Víme z toho jedině, že řečník pojmu "systém" nerozumí. Proto tato poznámka. - "SYSTÉM" je soubor všech subsystémů, prvků, interakcí a vazeb, které dohromady vytvářejí funkční objekt. Je potřeba, aby obsahoval určitý počet prvků, nutných k jeho funkci. Nemůže zde být o jediný prvek. sílu či vazbu více nebo méně, než které jsou pro funkci systému nezbytné. Na příklad, "hodiny" pro svou funkci potřebují určitý počet "koleček". Pokud budou obsahovat o jediné kolečko více či méně, nebude se pak jednat o "funkční systém", ale o nefunkční objekt, postrádající logický význam. Obdobná situace je i ve fyzice. Rovněž tak pokud do fyziky zapojíme některé "nefunkční prvky, vazby či síly", pak dostaneme "soubor nesourodých prvků", které jako subsystémy bez jakýchkoli vazeb nemohou vytvořit funkční fyzikální systém. Na příklad, "hmota" - je zde zcela pasivní objekt, nelze v Novověká fyzice "obdařit" hmotu jakýmikoli silami (energií ...nazvěme to jak chceme), které by nebyly pro funkci systému potřebné. V prostoru Vesmíru je to jedině "Energie", která v kombinaci s pasivní "hmotou" vytváří pozorovatelné fyzikální jevy. Nic jiného ve Vesmíru není (!!) Pokud "hmotě" přisoudíme jakoukoli "sílu" (na př.: gravitaci, magnetizmus, ...) nastává mezi jednotlivými prvky nesoulad a zmatek mezi interakcemi. a ustanovit pak "fyziku systémem" je nemožné (na příklad jevy magnetizmus, světlo a hmotnost, - jaké vazby jsou ve středověké fyzice mezi nimi??? Můžeme uvažovat v tomto pojetí o systém"???). Je úsměvné, jak se současní fyzikální pracovníci snaží udržet fyziku ve středověkých kolejích různých nesmyslných představ. Když jim hmotnost Vesmíru nehrála, byla "domyšlena " představa "černé energie, černé hmoty", Byly upraveny dosavadní vzorečky a rovnice vytvořené Einsteinem, jen aby to "hrálo". Samozřejmě to nehraje. V prostoru středověkých představ o fyzice to je nemožné. Přijmout "systém fyziky" je možno pouze v prostoru oproštěného od jakýchkoli bludů a zázraků a tézí. Proto je nutné nepřijmout nevhodné teze, představy, bludy a zázraky středověkého i starověkého názoru na svět a fyziku do Fyziky novověké. A tak je Novověká fyzika jediným prostorem, kde je možno sestavit fyziku jako systém. Ve fyzikách postavených na středověkých názorech je to nemožné,
A opačně!!! Fyzika novověká, neboli logický systém fyziky (možný sestavit pouze na základě principů Fyziky novověké) nám udává kritéria, které v systému musí být, a které v systému nemohou, neboli nesmí být. Jestliže se pokusíme cizí prvky umístit do systému, stává se nefunkčním, neboli nesmyslem ( 1.3.5 - až 1.3.8
1.3.5. Nemá smysl zde zdlouhavě rozebírat velké množství nutných interakcí potřebných k sestavení "Reciproční fyziky". Bylo to nesmírně zdlouhavé a obtížné, trvalo několik let, než se podařilo dát celý systém i se svými subsystémy do vzájemného logického a funkčního systému. Byla ale potvrzena existence principu jednotného „SYSTÉMU“, jako účelově zaměřeného komplexu prvků, které jsou v jasné interakci mezi sebou a okolím. Výsledkem zkoumání se dají shrnout do těchto bodů:
1.3.6. V tomto systému nemohou být použity pojmy středověké fyziky, jako je nekonečno, či věčnost. Co je půle „nekonečna“, či desetina, setina „věčnosti“?? Reciproční fyzika toto neumí vysvětlit a s tímto pracovat.
1.3.7. Systém nemůže používat žádné zázraky. Nesmí porušovat jakékoli přírodní (na př.: Fyzikální) zákony, což hojně používá středověká fyzika a z ní odvozené fyziky současné.
1.3.8.Veškeré subsystémy musí být kompatibilní jak navzájem, tak i se svým vlastním systémem. Při posuzování celého komplexního systému je použitelná jedině logika. Pokud gravitaci způsobuje tlak zvenčí, pak musí být v okolí hmoty obrovské(!!!) množství ENERGIE, jako zdroj tohoto tlaku. Představa současné fyziky, založené na principech "středověké fyziky", že by gravitaci způsobovalo „vakuum“ (naprosté nic) je v tomto systému zcela nepřijatelný, - je v rozporu s objektivními fyzikálními zákony ( i logikou).
1.4. Velmi důležitý je zde posouzení vztahu „Hmota – Energie“. Podle fyziky, postavené na středověkých představách o funkci veškerenstva, je hmota po desítky miliard let obdařena jakousi energií, svou silou vyvolávající veškeré jevy ve Vesmíru. Z toho by vyplývalo buď:
1.4.1 - Hmotě po desítky miliard let energie neubývá. Což připomíná funkci „perpetuum mobile“, - pro "Fyziku Novověkou" nepřijatelné. -
1.4.2. - Působení síly bez vlivu Energie – (což by byl zázrak), rovněž Novověkou fyzikou nepřijatelné. Skutečnost je taková, že tvrzení dnešních fyziků založené na středověkých představách, nebylo, není a nemůže být potvrzeno jediným důkazem. A důkazy by měly být povinností jakékoli vědy. Zejména fyziky.
Poznámka 4: Tak zvané „vědecké objevy“ založené na středověkém vnímání fyziky (dále jen Středověká fyzika) nemohou být systémem FYZIKY NOVOVĚKÉ“ přijímány pro porušování objektivních přírodních zákonů. Mohou být přijímány pouze takové „objevy“, které jsou v souladu se skutečností. Taková je detekce „Gravitačních vln“ přicházející z mezihvězdného prostoru. Toto není v rozporu s fyzikálními zákony. Ostatní „objevy bývají nepoužitelné“. Např. Použití „temné hmoty, temné energie“ a jiné, neprokázané, uměle vytvořené termíny. Je – li mezihvězdný prostor naplněn ENERGIÍ, pak je logické, že tato „ENERGIE" musí zvyšovat hmotnost celého prostoru.
Pro představu z mnoha nesmyslných námitek obhajující vzájemnou přitažlivost těles při jevu "gravitace" alespoň jeden příklad:
Nositel „Nobelovy ceny za fyziku“ Richard P. Feynman ve svém časopise LEKTURES ON PHYZICES v roce 1965 uvádí:
- Země při pohybu kolem Slunce by narazila do více částic přicházejících z přední strany než ze strany zadní. (běžíme-li v dešti, je déšť na vaší tváři silnější než na zadní straně hlavy). Mechanizmus jevu gravitace v takovém systému (rozuměj Reciproční fyziky) nemůže fungovat“.(jenže ono to funguje). A tato spekulace bez jediného důkazu(!!) je našimi fyziky a naší vědou brána, jako „ vědecké vyjádření“, ze kterého vycházejí.
Nechť čtenář sám posoudí, kolikrát zde byly nositelem Nobelovy ceny za fyziku porušeny přírodní, fyzikální i logické zákony. A to pouze pro podporu spekulativní domněnky vzájemného přitahování těles při jevu gravitace, - neprokázané jediným důkazem!!
A závěrem je potřebné zopakovat důležitou informaci (1.3.): "Fyzika novověká" je postavena na jiných základech, než je dosud uznávaná a používaná fyzika středověká. Ještě jednou zásadní rozdíl"!!!: "Fyzika středověká" je postavena na zásadě hmoty plné energie, obklopené Vesmírným vakuem. "Fyzika novověká" má hmotu pasivní, netečnou, obklopenou ve Vesmíru "Energií" plnou síly a pohybu. Nelze tady hypotézy středověké, či starověké fyziky vysvětlovat poznatky systému Fyziky novověké. Jen pro příklad: Staroegyptská legenda o bohu Slunce nám říká, že se každý den vydává ve svém voze od východu na západ. - Novověká fyzika neumí vysvětlit, jestli je vůz boha Slunce zlatý, anebo jen pozlacený..
< Nutná předmluva |