Jdi na obsah Jdi na menu
 


DISKUZE:

Zde prosím napište své dotaz či námitky, na ně bude níže zodpovězeno. Věřim v plodnou spolupráci. Autor.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

k pochybnostem:

(autor reciproční fyziky, 12. 12. 2016 11:17)

Některé dotazy mimo tuto diskuzi mají charakter různých představ tazatelů na meritum věci. Snížím se tedy k tomu, že provedu důkaz na nejnižší možné vědecké úrovni:
OTÁZKA: Kdy Vás napadlo, že gravitace je přítlačná síla?
ODPOVĚĎ: Tady se přeci nejedná o "nápad", jak se domnívá tazatel. Jedná se o výsledek matematického vzorce. Uvedu příklad:
2 x 2 jsou 4. Tady se jedná o matematický příklad. Je naprosto nesmyslné se ptát, kdy koho napadlo, že výsledek příkladu jsou 4. V zemích s vyspělou vědou je toto považováno za důkaz.
Teď uvedu složitější příklad: Koperník, pečlivě měřil pohyby hvězd, Slunce, Planet. Na základě jeho měření i měření jiných astronomů dospěl výpočtem k tomu, že je zcela vyloučeno, aby Slunce a planety obíhaly kolem Země. Z toho jednoznačně vyplývá, že laicky řečeno, Země a Planety obíhají kolem Slunce. A to ne na základě "jakýchsi představ Koperníka", ale na základě matematicko-logického postupu autora. Tento matematicko-logický postup si kdokoli kdykoli může přepočítat. Je správný. Koperníkův objev nebyl za jeho života uznán. Hodnotitelé neměli dostatečné znalosti, aby si to přepočítali. Neměli znalosti, ale měli moc ho neuznat. Velice lidově bych to mohl ohodnotit: Koperníkův objev nebyl uznán, protože by byl hlupák. Hlupáky zde byli jeho hodnotitelé.
No a teď ke gravitaci. Na základě postupů systémového inženýrství, používaného ve všech vyspělých i středně vyspělých zemích světa, po dlouhém a pracném sestavování potřebných matematické-logických vzorců bylo možno odvodit výsledek. Ten byl: Je naprosto vyloučené, aby gravitace byla způsobena vzájemným přitahováním jakýchsi gravitačních sil. Je toto v rozporu s mnoha fyzikálními zákony. Zcela bez problému a kompaktibilní se všemi objektivními fyzikálními zákony je princip gravitace, jako přítlačné síly. Toto Akademie věd v Praze již v devadesátých letech odmítla uznat.
V prosinci loňského roku byly detekovány gravitační vlny přicházející z celého prostoru vesmíru. Závěrem jen bych chtěl podotknout: Nejsem to já, kdo je tady za hlupáka.

Je reciproční fyzika skutečně reálná??

(Mazáček, 30. 11. 2016 16:49)

Těžko si představit fungující fyzikální zákony na principech stanovených Reciproční fyzikou. Vždyť současná fyzika je zkoumána všemi vědeckými postupy, které jsou známé. Lze tedy předpokládat, že poznatky současné vědy odpovídají skutečnostem. Nebo snad jsou současné vědecké metody nevědecké?? Z čeho reciproční fyzika pak vychází??

Re: Je reciproční fyzika skutečně reálná??

(autor reciproční fyziky, 5. 12. 2016 23:18)

Mazáčkovi.
Jak jsem již několikrát zdůraznil, "Reciproční fyzika" není vědecké pojednání. Je to model jednotného systému fyziky sestaveného metodami systémového inženýrství za předpokladu, že Einstein měl pravdu o jednoduchosti celé fyziky jako systému. Za jakých podmínek je model možno sestavit je vysvětleno v první kapitole tohoto pojednání. Toto pojednání bylo Akademií věd odmítnuto jako objev zdůvodněním, že se jedná o "pouhou hypotézu". Až potud je to správně. Těžko bych mohl od našich vědců - fyziků Akademie věd požadovat , aby porozuměli fyzikálním zákonům a zákonitostem nás všude obklopujících.
Problém je však jinde. Jedná se totiž o rozhodnutí mezi dvěma krajními možnostmi:
- Buď při jevu gravitace jsou tělesa k sobě přitahována,
- nebo jsou k sobě tlačena.
Je-li možnost že tělesa jsou k sobě tlačena "pouhou hypotézou" jak uvádí naše Akademie věd, pak i tvrzení, že se při jevu gravitace tělesa k sobě přitahují rovněž "pouhou hypotézou". A tady je právě kámen úrazu.
Ukážeme si to na principu šachové partie:
Princip spočívá v tom, že jeden hráč prohraje a jeden vyhraje, neb partie skončí remízou (nerozhodně). Neexistuje možnost, že jeden hráč vyhraje a druhá bude hrát nerozhodně. Toto nepřipouští ani pravidla, ani zákony logiky. Nepřipouští to ani zákonitosti systémového inženýrství. Jinak je tomu ale o představách fungování naší vědy.
Je-li jedna ze dvou jediných možností hypotézou, pak i druhá jediná možnost je pouhou hypotézou. Nebylo by tedy v principech systémového inženýrství možné, aby byl princip přitlačování těles k sobě při jevu gravitace, uznán jako "pouhá hypotéza", a na škole se žáci dále učili o gravitaci - jako vzájemném přitahování těles, o zemské přitažlivosti a podobně. Je to totiž pouhá hypotéza, kterážto po objevu "gravitačních vln přicházejících z prostoru" se nejeví jako dostatečně relevantní.
Z výše uvedených důvodů je Reciproční fyzika taková, jaká je. Ale stačí i Vám uvést jediný důkaz, že "gravitace je vzájemné přitahování těles k sobě" a vše bude jinak. Takový důkaz má hodnotu Nobelovy ceny za fyziku.

Válečkovi

(autor reciproční fyziky, 11. 10. 2016 17:31)

Ještě k doplnění předcházejícího.
Po opětovném přečtení předcházejícího textu jsem si uvědomil, že jeho podstatě nemusí být rozuměno. A tak připojuji několik poznámek k lepšímu pochopení.
Reciproční fyzika šetří fyzikální jevy z hlediska představy jednoty fyziky, jak jednotných fyzikálních, tak i přírodních postupů.
Váš komentář o problému rychlosti světla a děje v souvislosti s "hmotnými tělesy" je v reciproční fyzice nepřijatelný. Znamení to vlastně "neviditelné těleso o nekonečné hmotnosti pohybující se rychlosti světla". Tím by se reciproční fyzika dostala do těchže problémů jako fyzika propagovaná naší vědou. Jedná se totiž o spekulaci, která má podpořit představy o principech současně uznávané fyziky, kterou není možno ani při nejlepší vůli považovat za systém. Takovéto spekulace dokáží zodpovědět pouze fyzikové-vědci činní v naší Akademii věd. Doporučuji Vám obrátit se na tamější odborníky.
V Reciproční fyzice je toto řešení nepřijatelné. Okamžitě by se vyskytly problémy s rychlostí světla (kde?? Ve vakuu, ve skle, ve vodě ve vzduchu,..??). Nebo v nulové síle hmotného tělesa pohybujícího se rychlostí světla (jak vypadá jádro atomu o nulové síle,...). Chybí důkazy, že ve vakuu skutečně nic není, atd. atd.
Je nutno si uvědomit, že jak přijmeme spekulativní hypotézu založenou na nesprávných principech, pak každým krokem v systémové analýze se dostáváme na rozcestí několika cest, kdy ani jedna není v souladu s objektivními fyzikálními zákony. Stačí se podívat na spekulativní hypotézu "Velkého třesku". Je možné se jakýmikoliv možnostmi dále dostat,aniž bychom porušily jakýkoliv objektivní přírodní zákon??
Tolik k této věci. Se svým komentářem a následnou hypotézou ještě jednou doporučuji obrátit se na fyziky-odborníky z naší Akademie věd. Tam snáze pochodíte. Já jsem schopen pouze vysvětlovat skutečné fyziáklní jevy a zákonitosti

autorovi o nekonečnu

(valeček, 30. 8. 2016 2:22)

Jak jsem již psal při urychlování hmoty k rychlosti světla dochází k postupnému sklápění vlnoplochy hmoty a při rychlosti světla je vlnoplocha už zcela kolmá k ose pohybu. Odpor proti zrychlení je nekonečně velký,hmotnost nekonečně velká,rozměr ve směru pohybu je nulový.
Evidentní je že ta hmota vlastně z našeho prostoru zmizí!
A jediné co po ní vnašem prostoru zbude je gravitační gradient obdobně jako je u černé díry.
Kacířská myšlenka: a co když tu vlastně jde (u černé díry i hmoty z rychlostí světla) o přestup do jiného časoprostoru, možná nově vytvořeného vesmíru který takto vznikl? Proto ta nekonečna.

Ale pokud jde o tu nepřekročitelnost rychlosti světla to asi nebude
platit pokud půjde o takzvaný antigravitační pohon který působí na všechny elementární částice té hmoty. Vlastně tu jde o volný pád a zrychlení té hmoty je nulové!!! Proč by pak měla růst hmotnost?
Těleso v antigravitaci přece neabsorbuje žádnou kinetickou energii !
Je unášeno pohybujícím se prostorem ne?
Vlastně by to pak mělo být naopak co? Čím déle jsme unášeni okolo nás se pohybujícím prostorem tím více se budeme blížit rychlosti toho prostoru co se kolem nás hýbe. A tudíž vlastně nezrychujeme ale vlastně zpomalujeme! Nebo se pletu?
Co si o tom myslíš?

Re: autorovi o nekonečnu

(autor reciproční fyziky, 4. 9. 2016 10:57)

Reciproční fyzika je velmi jednoduchá, všechny jevy, odehrávající se ve vesmíru můžeme pozorovat přímo tady na zemi. Není možné, aby byli ve vesmíru jiné podmínky, než tady na Zemi. Když se ku příkladu podíváme na meteorologické snímky z družic, vidíme meteorologické jevy v atmosféře. Ty samé jevy, jako v atmosféře, pozorujeme dalekohledem v dalekém Vesmíru. Jsou tam spirály galaxií, stejně, jako v atmosféře spirály cyklon, anticyklon,... Podobné spirály vidíme i v atmosférách Jupitera, Uranu,... Je to snad náhoda?
Tento jednotný systém platí v celém Vesmíru. Jak je v Reciproční fyzice uvedeno, "Energie je jediný element, který způsobuje veškerý pohyb ve Vesmíru. Země je součástí tohoto Vesmíru. Platí pro ni stejné podmínky, jako pro jakákoli tělesa, či jevy, kdekoli ve Vesmíru.
To, že u nás vznikají víry v atmosféře, je pouze důsledek působení vírů či nerovnoměrném působení "energie" přicházející nutně z Vesmíru a ovlivňující naši Zemi. Stejně tak i jiné planety (Jupiter, Uran....) jsou pouze zrcadlem toho, jek na ně působí anomálie působení energie.
Je tomu tak proto, že stavba Vesmíru a jeho funkce jsou nesmírně jednoduché. Pokud se chceme poučit o působení Energie na tzv. "hmotná tělesa", pak stačí chování takového tělesa v tunelu, kudy proudí vzduch. Stejně tak chování vzduchu v okolí tělesa.

Válečkovi

(autor reciproční fyziky, 17. 7. 2016 8:47)

Vztah mezi Einsteinovy teorie relativity a Lorenzovy transformace času je vysvětlován "Reciproční fyzikou" v kapitole 11., Jev čas. Musím připustit, že co toto všechno obnáší nemusí být každému zřejmé. Proto několik slov na vysvětlenou.
Stojí za to si povšimnout, že Einsteinův vzorec teorie relativity neobsahuje jev času, Lorenzova transformace času pak prvek tak zvané"rychlosti světla". V současně u nás úředně uznávané fyzice se jedná pouze o hru vzorců, především jejich podstaty, které nikdo nerozumí. Oba vzorce vedou totiž k nesmyslu, který se nazývá "nekonečno". (na příklad - Hmotné těleso jakékoli velikosti při "rychlosti světla" nabývá nekonečné hmotnosti...). Reciproční fyzika byla sestavována metodami systémového inženýrství. Inženýrství považuje "nekonečno" za prázdný pojem. Zkrátka neexistuje. Jinak je tomu proto v Reciproční fyzice. Obrácením smyslu gravitace z "přitahování" na "tlačení", nabývají oba vzorce zcela konkrétního významu. Použitím v konkrétním připadě se totiž oba vzorce vyruší. Na příklad - těleso o hmotnosti jeden gram při rychlosti světla bude mít opět hmotnost jeden gram. Navíc je pouze rychlost.
Představy současně uznávaných vědců-fyziků vedou k naprosto mylným představám. Všechny tělesa pohybující se rychlostí světla musely být prohlášeny za nehmotná. Neboli "nic". A tak současní vědci obhajují tvrzení, že "světlo vzniká vlněním "nic". I když toto nazývají "elektromagnetické vlnění". A tak musí posuzovat všechny další tělesa pohybující se rychlostí světla.

Válečkovi

(autor reciproční fyziky, 16. 7. 2016 11:58)

Asi není můj text reciproční fyziky dostatečně srozumitelný. Je to právě již dříve uvedený problém komunikace mezi úředně uznanou fyzikou a fyzikou reciproční. Pokusím se některé aspekty ještě vysvětlit:
"Světlo" není žádná speciální veličina. V reciproční fyzice je pouze jev, který nám umožňuje vidění. Je to pouze určitá oblast frekvence prostorem šířící se energie. V USA se vysvětluje takto: Kdyby byl mezi San Franciskem a New Yorkem natažen film s nahranými frekvencemi, pak okének s pro člověka viditelnými frekvencemi jako světlo, by byly pouze čtyři, nebo pět. Z hlediska přírody je tedy "jev světlo" prakticky bezvýznamný. Významný je pro člověka pouze tím, že jev světlo může svým zrakem posuzovat. V reciproční fyzice se energie šíří ze všech stran a všemi směry, frekvence vlnění pozorovatelné lidmi jako světlo, je pouze nepatrná jeho část.
Představa našich oficiálních vědců o tom, že "rychlost světla" je neměnná nejvyšší rychlost ve vesmíru je naprostý nesmysl. Svědčí o tom již Einsteinův vzorec teorie relativity. Vidíme, že rychlost světla je součástí jeho vzorce. Je-li součástí vzorce, pak je možno jednoduchým postupe odvodit, čemu c se rovná. Tímto jednoduchým postupem odvodíme, jaký je vztah rychlosti světla, hmoty a energie. A představa o rychlosti světla jako neměnné konstantě je fuč. Pokud toto jako důkaz nestačí, pak je dobré si uvědomit, že rychlost světla ve vakuu je rozdílná od jeho rychlosti ve vodě, ve skle, diamantu.....
Příště o vztahu Lorencovy transformace času a Einsteinovy teorie relativity.

Něco o teorii relativity

(váleček, 15. 7. 2016 2:20)


Při vysokých rychlostech se výrazně sklápí vlnoplocha hmoty (její spin) do polohy kolmé k ose pohybu a dochází ke kompresi jedné ze 3 dimenzí(té ve směru pohybu) do 2 rozměrné plochy (o tloušťce Planckova minimálního kvantového rozměru) kterou by hmota měla při rychlosti světla.To proto je kladen odpor zrychlování který narůstá do nekonečna při dosažení rychlosti světla.

Základní rovnice vlnové teorie sestavil již James C. Maxwell,Olivieru Heavisideovi se podařilo zjednodušit Maxwellových 20 rovnic o 20 neznámých tím, že je nahradil dvěma rovnicemi o dvou neznámých.Ještě v této fázi byly dostatečně "obecné" ale Lorentz je dále tranformoval a tím zkomolil. Enstein se pak po zveřejnění Lorentzových transformací dopustil dalšího zjednodušení a zkomolení původních vektorových vzorců.
Takže výsledkem je že ve skutečnosti platí Ensteinova teorie relativity přesně jen pro částice se zanedbatelnou hmotností které není třeba urychlovat jako je například foton. Zrychlení ať už způsobené jakýmkoli faktorem zcela vypadlo z role.

Mohu to přiblížit pochopení takto:
Například při zrychlování rakety, kdy ubývá palivo a tím i hmotnost rakety s využitím následujícího vzorce (závorky tu používám kvůli rozlišení indexu proměných a druhé mocniny).
(m1)x(v1)2=(m2)x(v2)2 což je vzorec ryze energetický, kde je "m1" současná hmotnost rakety a "v1" její současná rychlost,obě se každým okamžikem mění,hmotnost klesá a její rychlost roste.Tah motoru je dán hmotností v tomto čase spáleného paliva "m2" a výtokovou rychlostí spalin "v2".Tento vzorec je naprosto přesný ale má jednu obrovskou nevýhodu a to že platí jen pro jediný kvantový okamžik času.
Čím po kratších časových úsecích budeme počítat,tím přesněji vypočteme momentální rychlost rakety.
Úbytek paliva z předchozího kroku pak musíme promítnout do "m1" a rychlost do"V1" z předchozího kroku
a výpočet znovu opakovat a tak dále... a tak dále. Pracné a zdlouhavé,bez počítače nepříliš praktické a použitelné.Leč tento vzorec nám umožňuje i průběžně korigovat v každém kroku i hmotnost rakety s ohledem na pokles gravitačního zrychlení způsobený vzdalováním od povrchu Země a též relativistický nárůst hmotnosti a dilataci času a délky ve směru pohybu při relativistických rychlostech.Obecně i jakékoli jiné síly a zrychlení které se v čase budou měnit.
Tento postup přirovnáme k původním Maxvelovým rovnicím.Bez počítače je to prakticky nepoužitelné v dostatečné přesnosti vypočítat v rozumném čase.

Naproti tomu například Ciolkovského rovnice v1=v2 x ln (m1/m1-mt) kde je v1,v2 a m1 totéž jako v předchozím případu, "ln" je přirozený Napierův logaritmus a "mt" je hmotnost paliva až dosud spáleného.Tato rovnice nám v jediném kroku výpočtu dá konečnou rychlost rakety.Elegantní že? Ale ouha!Neumožňuje nám započítat ani gravitační zrychlení (natož proměnné v čase) ani relativistický nárůst hmotnosti a dilataci času a délky ve směru pohybu při relativistických rychlostech jako to šlo v předchozím případě, že?
Tento vzoreček bych proto přirovnal ke zjednodušené variantě Ensteinovy teorie relativity.Ta také nezapočítává proměnlivé podmínky gravitace a vlastně ani svoje vlastní relativistické transformace hmoty času a rozměru.

Oliver Heavyside objevil "Ensteinovu teorii" a "Sjednocenou teorii pole" již dříve před Ensteinem ale jeho původní práce se stratila-byla ukradena, později nalezena v nekompletním stavu.Enstein se k ní musel nějak dostat ale neměl matematický aparát pro zjednodušení ve stylu "Ciolkovského rovnice" a ani počítače nebyly.
Až zveřejnění Lorenzových tranformací mu pomohlo ale stejně musel některé podle něj nevýznamné proměnné prostě vypustit!Jeho "obecná teorie relativity" proto není zcela "obecná"!Pravda, pro fotony platí dobře..

trocha mé teorie o vzniku vesmíru

(váleček, 15. 7. 2016 2:09)

Domnívám se že vesmír se stále zahušťuje,nikoli však tím že by se smršťoval ale ani se nerozpíná.
Ve skutečnosti je stále stejně velký jako byl už před svým vznikem. Rozměr totiž vlastně neexistuje.
Jde o stejný paradox jako při tvrzení že hodiny měří čas, neměří samozřejmě....
To co se ve skutečnosti od počátku "vzniku vesmíru"mění je struktura prostoru. Vesmír se stále tvoří,neustále přibývá počet kvantových bodů prostoru, svádí mně to říci: "počet bodů prostoru na metr neustále narůstá"a počet bodů na metr "hmoty" stále stoupá (komprese).Tím by se vysvetlilo mnohé.Je jasné že se nám potom průběžně mění i délka "metru" kterým vše měříme a zdá se že se vesmír rozpíná ale on se nám vlasně stále zmešuje ten metr kterým měříme.
Pokud jde o maximální mezní rychlost (např světla) tak ta je stále stejná při pohybu z výchozího do sousedního bodu prostorové mřížky. Jenže pokud narůstá průběžně hustota bodů na metr,pak se rychlost světla na metr vlastně snižuje, že? To co se děje je to, že se stále zvyšuje optická hustota prostoru a díky vláknité nehomogenitě prostoru dochází k takovým jevům jako je efekt indexu lomu při průchodu záření rozhraním různé hustoty a to nejen pro fotony. Dále pak vzniká dojem zakřivení prostoru, což je v tomto případě pitomost,neohýbá se prostor ale zakřivuje se dráha záření! Dále Dopplerův jev,rudý posuv (dojem rozpínání vesmíru).
Mám dojem že při jakémkoli měření čehokoli ve vesmíru jsme v pozici šilhavého geometra který neví jak je dlouhý metr a jeho teodolit nejspíš ukazuje za roh.

Od počátku vzniku vesmíru není všude stejná hustota prostoru ani hmoty, protože ty nevznikly v celém objemu současně ale v jakési vláknité houbovité struktuře.Dutiny této struktury mají "řídkou strukuru prostoru" (málo bodů na metr) ale ta se stále zvyšuje.Prostor zázraku stvoření něčeho z ničeho ještě stále pokračuje podle rovnice že 0=+1-1,což značí že součet veškeré hmoty a energie je a vždy bude nulový.
Že je to pitomost? Ale vůbec ne, toto kouzlo vzniku něčeho z ničeho existuje reálně i v našem materialisticky založeném světě a je každému na očích a přesto to nikoho neudivuje.Nebudu Vás napínat, říká se tomu bankovní úvěr a základní poučka bankovnictví je, že bez peněz to jde dokonce ještě mnohem lépe.
Ano vše je na dluh.....
Nula rozdělená napůl vytváří dvě vzájemně propojené virtuální částice s opačnou polaritou které spolu tvoří universální základní stavební prvek strunu,která neustále kmitá mezi stavem existence a neexistence a protože to dělá opravdu rychle čas pro ni neběží a zákon zachování energie tu nemá co na práci.
Dokonce si troufám tvrdit že tato částice může být jen jedna jediná a přesto současně tvořit celý vesmír.
Kouzlo je v neexistenci času, může být současně nikde i všude současně.
Náš vesmír tedy nejspíš nečeká smrt v nekonečné expanzi ani zhroucení.

Autorovi reciproční fyziky a komukoli jinému

(váleček, 14. 7. 2016 20:42)

Děkuji Vám za odpověď.
Abych se nemusel opakovat na těchto stránkách, zkuste si přečíst moje příspěvky na adrese:
http://antigravitace.diskutuje.cz/diskuze/0
Mé příspěvky jsou pod stejným jménem "váleček".
Pokud budete mít chuť prosím, okomentujte je mi svým názorem zde nebo na uvedené stránce.

Válečkovi

(autor reciproční fyziky, 4. 7. 2016 15:08)

Děkuji za Váš komentář, pozorně jsem si ho přečetl. K tomu souhrnně mám toto:
Je velmi obtížné komunikovat termíny současní fyziky s termíny reciproční fyziky. Nutno vzít v úvahu, že současní vědci - fyzikové, nerozumějící objektivním fyzikálním jevům, pomáhají si tím, že vymýšlejí "nové fyzikální zákony". Těch však ve skutečném systému fyziky není potřeba. Stávají se "prázdným pojmem". Na příklad kinetická energie, potenciální energie a řada dalších neexistují. Gravitony, které uvádíte, by se snad daly přirovnat k pojmu "energie", který je jeden z nejzákladnějších pojmů "Reciproční fyziky". Protože je to ona energie, vyvolávající jev "gravitace". Ano - gravitace v reciproční fyzice je pouhý jev. Stejně jako elektřina, magnetizmus, světlo a pod., které vznikají působením energie.
Uvedené "zákony" jsou pouze v důsledku naprosto nepochopení funkce fyziky a celé přírody jako jednotného systému. Co taký "vědec" mohl dělat, když mu vznikaly "energetické schodky" kterým nerozuměl?? No jedině to, že zavedl nový fyzikální zákon. A tak vnikla elektřina, magnetizmus, světlo, gravitace a pod.
Ještě v závěru: "Reciproční fyzika" neruší žádné objektivní zákony přírody (tedy ani fyziky). Pouze oprošťuje objektivní děje v přírodě od výmyslů našich "vědců".

dodatek

(valeček, 2. 6. 2016 9:10)

Hustota toku gravitonů ve vesmíru musí být obrovská, jinak by nemohly vzniknout takové útvary jako černé díry, neutronové hvězdy atd. Normálně hustá nám známá hmota je zachycuje jen málo,jak nám říká naše vlastní zkušenost z gravitační síly na naší planetě.
Tok "gravitonů" ať už jsou čímkoli působí lokálně vždy tlačnou silou ze všech stran (protože lokálně je téměř homogenní) a díky tomu taky drží hmotu pohromadě. Ale protože jejich tok ve velkém prostoru vesmíru už není homogenní v prostoru a čase (není všude stejný a v čase se mění) působí zároveň jako síla vzájemně odpudivá pro shluky hmoty, což je vidět jako rozpínání vesmíru.
Možná že právě tento tok "gravitonů" vytváří to čemu říkáme "prostor".
Tedy něco jako prostorovou matrici nebo síť ,která umožňuje existenci něčeho čemu říkáme hmota ,nebo alespoň to co je z atomů. Možná že takové částice jako je foton nebo neutrina které se umí pohybovat rychlostí světla tuto síť nepotřebují protože se samy podílejí na její konstrukci a tedy si ji tvoří samy.Tedy tady mluvím spíše o vlnové podstatě částic nikoli o té zhmotnělé.
Toto "gravitační" pole je možná tvořeno různými částicemi, tedy alespoň podle toho jak jsou dnes nazývány a roztříděny. Dobrými adepty by mohly být například neutrina která už známe, na rozdíl od fotonů reagují asi jen s jádry atomů kdežto fotony reagují už z elektronovým obalem jinak by neexistoval fotoelekrický jev. Ale co vlastně víme o podstatě a vnitřní konstrukci těchto nepatrných částic.
Nic! Pravděpodobně ani nejsou opravdu elementární. A možná podstatou jevu gravitačního pole je jejich společný universální konstrukční prvek kvantová struna, která možná současně tvoří prostor i hmotu. Prostorovou síť pomocí stojaté (podélné) vlny a hmotu pomocí příčného vlnění strun. Struny se mohou vzájemně spojovat a síťovat dočasně i trvale a tvořit tak matrici prostoru na které se teprve může tvořit hmota částic jako vlnový obrazec.
Je docela pravděpodobné že už blbnu a proto končím,slibuji.....

pokračování

(váleček, 1. 6. 2016 8:10)

Není vůbec jedno zda je gravitace tlačná nebo tažná síla. Pokud je tažná jak se běžně předpokládá,pak je těžké vysvětlit rozpínání vesmíru a vymýšlí se nesmysly které to mají zdůvodnit.
Zadalší, přitažlivost by neumožnila takový jev jako jsou setrvačné síly pohybujících se těles, natož pak gravitační pohon UFO a ty tu jsou že?
A právě UFO využívají gravitační tok (nikoli gradient přitažlivosti zemské) a jevu setrvačnosti, který ale není vyvozen zrychlováním UFO.
Položte si otázku co je to setrvačnost. Čím se liší struktura hmoty v klidu a v pohybu? V čem je uložena kinetická energie která působí setrvačnost?
Podle mě je tato energie uložena v polarizaci spinů částic v jádru atomu,elektrony by v tom neměly hrát roli, u těch polarizace spinů asi vytváří magnetické pole. Možná jde o kvarky, možná ještě menší částice.Pravděpodobně by neměly tyto částice mít elektrický náboj jinak by asi budily i magnetické pole. Setrvačnost a gravitační tah mají stejnou příčinu a tou je že těleso je v nehomogenním gravitačním poli a je jedno jak nehomogenita vznikla.
Což vlastně znamená že toto teleso nepadá volným pádem.

Gravitační pohon lze získat tak, že učiníme hmotu určitým směrem pro gravitony prostupnější a nebo naopak méně prostupnou,což je asi případ odporu proti zrychlování hmoty. Při rychlosti světla už je odpor proti zrychlování nekonečný.
Pokud si pozorně přečtete Ensteinovu teorii relativity a zvláště vzorce pro transformaci hmotnosti,délky ve směru pohybu a dilatace času tak by vám mělo dojít že tu jde vlastně o dobře známé goniometrické funkce Sinus,Kosinus,Tangens. Vlastně jsou transformované jako přepočet Sin na Cos či naopak kde úhel je zadán zlomkem poměru vlnoploch tj. poměrem druhé mocniny rychlosti tělesa (V2) a rychlosti světla ve vakuu (C2) konstanta pí se nám vykrátila. Hmotnost,délka a čas jsou tu vlastně třemi stranami trojůhelníku.
Je li vlnoplocha pohybující se částice hmoty zcela kolmá k dráze pohybu což je při rychlosti světla, pak je odpor proti dalšímu zrychlování nekonečně veliký.Tedy rychlost pohybu je daná sklonem spinu k ose dráhy pohybu.Toto je důležité.
Guláš co? Ono z toho vlastně vyplývá že základními jednotkami nejsou hmotnost,délka a čas! Ty jsou jen funkcemi rychlost (energie) a ta je tedy skutečnou základní jednotkou.

Jak získat gravitační pohon? Pokud bychom dokázali polarizovat spiny částic jádra jiným způsobem než jak se to děje při zrychlování hmoty.
Pokud bychom dokázali opravdu všechny spiny částic v hmotě spolarizovat dokonale stejným směrem pak by se nám ta hmota okamžitě a bez zrychlování rozběhla rychlostí světla.Tuto vlastnost má například foton, v okamžiku svého zrodu už má rychlost světla a to bez potřeby urychlování. Je zřejmé že dráha jeho pohybu je v ose spinu ale co směr? Je zřejmé že spin má polaritu a ta udává směr pohybu.

Takže u gravitačního pohonu jde o to vytvořit setrvačnost v hmotě bez nutnosti urychlování. Je zřejmé že musíme naklonit a orientovat spiny alespoň některých částic hmoty pokud možno tak, aby součet jejich silových vektorů nebyl chaotický a směřoval žádaným směrem.
Jak to udělat?
Elektromagnetickým polem! Totiž i částice navenek bez náboje se z něčeho skládají a to "něco" zpravidla nějaký ten náboj má!

k zamyšlení

(váleček, 30. 5. 2016 8:33)

Jednak jsem přesvědčen že gravitace je tlak a ne tah ajsme tedy k povrchu naší matičky země tlačeni. Například to může být takto: v okolí pozorovatele který je v dostatečné vzdálenosti od jakékoli hmoty se šíří všemy směry současně stejnou rychlostí a ve stejné hustotě nějaké částice které jen málo interreagují s hmotou. Je to něco jako stojatá vlna energie,která se podobně jako foton materializuje až ve styku s hmotou.A atom je přiznejme si vlastně téměř prázdný, pokud nenarazí do jádra atomu tak graviton bez odporu projde.
Pozorovatel v jinak prázdném prostoru musí být tímto polem unášen (vlastně padá volným pádem),takže se mu zdá že je pole kolem něho zcela homogenní.Ale toto ve skutečnosti není pravda,pole není homogenní ale veškerá hmota je jím unášena tak rychle a takovým směrem až se síly ze všech stran vyrovnají (stav beztíže).
V blízkosti jiné hmoty pozorovatel pocítí to čemu se říká chybně gravitace.Ve skutečnosti je to spíše narušení homogenity gravitačního pole které zčásti pohltila hmota pozorovatele a toho druhého tělesa.Mezi oběma tělesy je gravitační tok oslaben o jimi pohlcenou energii, takže tlačná síla mezi nimi je menší a tlak z opačné strany je neoslaben a tedy větší. Při větších vzdálenostech obou hmotných objektů se méně projevují vektory pole které se pohybuje mimoběžně s osou mezi hmotnými objekty. Nejvíc se projeví při vzájemném dotyku těles, tedy pokud je to nerozdrtí a nesplynou.Největší gravitační tlak je tedy na povrchu naší matičky Země a nikoli v jejím středu, tam je stav beztíže.Newtonův vzorec pro gravitační zrychlení je zjednodušený a předpokládá že je veškerá hmotnost soustředěna v jediném bezrozměrném bodě, tedy ve středu země. Navíc byla gravitační konstanta měřena na povrchu země což je 6378 km od jejího středu.
Důsledkem je že tato konstanta je chybná a chybně je z ní i vypočítána hmotnost země.Správně by jsme gravitační konstantu mohli změřit jen v opravdu velké vzdálenosti od Země ale museli by jsme započítat i odstředivé síly, protože Země obíhá kolem Slunce a Slunce kolem středu galaxie a tyto pohyby bude tedy kopírovat i přitahované těleso. Dále pak gravitační působení ostatních planet, což by byl problém, protože neznáme dost přesně jejich hmotu a konec konců ani tu gravitační konstantu protože ty se právě teď přece snažíme vypočítat že? Jedinou možností je výpočty na základě měření milionkrát opakovat a dosadit do vzorců hmotu a zrychlení z předchozího výpočtu.
Až se dopracujeme k přijatelné přesnosti.
Tenhle nedořešený problém způsobil na začátku kosmonautiky to že družice byly dopraveny raketou na mnohem vyžší a elipsovitější orbitu než se vypočítalo.Kupodivu nikdo gravitační konstantu ani hmotnost země moc neřešil,nahradili to empiricky stanovenou konstantou.

Střídavý proud

(Lukáš, 17. 3. 2016 22:00)

V obvodu střídavého proudu o úhlové frekvenci 500 rad s

Re: Střídavý proud

(Lukáš, 17. 3. 2016 22:00)

V obvodu střídavého proudu o úhlové frekvenci 500 rad s

Re: Střídavý proud

(autor reciproční fyziky, 19. 3. 2016 11:33)

Textu nerozumím.

Pojem vědeckosti.

(autor reciproční fyziky, 9. 3. 2016 18:58)

Onehdá jsem četl zajímavý výklad jevu gravitace. - "Když poskočíme, spadneme opět na zem. A je jedno, jsme-li přitlačeni nebo přitaženi..."
K tomu toto:
Autor tohoto výkladu ním asi nechtěně ukazuje, jaké vědecké metody jsou uplatňovány v současné vědě. - výsledek je nula.
Nutno si uvědomit, že současná fyzika je pouhá zněť navzájem nesourodých mnohdy si i odporujících vlastností. Tyto domněnky jsou fyzice připisovány lidmi (vědci), kteří se domnívají, že objevují její zákonitosti. Aniž se fyziky zeptali, zda s tímto souhlasí. A to je kámen úrazu. Domněnky vědců současné fyziky nelze považovat za odhalení nějakých zákonitostí. Samozřejmě povyskočením nelze odhalit podstatu jevu gravitace. Zde je fyzika němá, neprozradí nic ze své podstaty. To pouze vědci se domnívají, že "spáchali nějaký objev".
A tak se dozvídáme, že světlo je proud fotonů, pak dojde ke změně, že je to elektromagnetické vlnění, aniž je řečeno čeho. Energie jako taková nevyhovuje, protože jejím uplatněním v kosmu začnou vznikat nevysvětlitelné energetické schodky. (Více Reciproční fyzika).
Není to nic nového. Již za starého Egypta se věřilo, že stvořitelem Země i všech zákonů je bůh Ra, staří Májové v Americe měli svého stvořitele. Ještě nedávno všichni vědci na světě věřili, že Slunce obíhá kolem Země. Teď vědci po celém světě věří tomu, že fyzika je směsice navzájem nesouvisejících domněnek, mnohdy si odporujících. Toto je věda, která požaduje, abychom jí uznali jako jedině správnou. Ještě v padesátých letech se u nás nesmělo psát o Einsteinovi a Mendelovi (vždyť přece Mičurin byl ten správný vědec), jejich jména i vědecké poznatky byly z knih odstraňovány. Takže jak vidíme, nic nového v naší vědě.
RECIPROČNÍ FYZIkA je ucelený přírodní systém, kde všechny dílčí jevy jsou vzájemně kompaktibilní, navzájem jsou odvoditelné. Gravitace, jako vzájemné přitahování těles v prostoru nelze v Reciproční fyzice uplatnit. Tím by byla porušena kompaktibilita celého systému. Přestala by být odvoditelnost a kompabilita jednotlivých jevů v systému. Reciproční fyzika by se dostala na stejně nízkou úroveň, jako je fyzika současná. Systémovou analýzou je zjištěno, že kompaktibilní funkční systém fyziky s gravitací jako vzájemné přitahování hmotných těles nelze vůbec sestavit.

Zajímavý nesmysl.

(MvDr.Mracek, 18. 9. 2010 21:51)

Jak je možno tvrdit, že je v přírodě takovýto režim. Každou chvíli astronomové, fyzikové odhalují nové a nové skutečnosti, které dosti odporují současným tvrzením. Vesmír není ani zdaleka tak kompaktní, jak se tvrdilo před dvaceti lety. Vaše hypotéza tedy ve srovnání se zjištěnými jevy neobstojí.